susenky

udírna

Popularita zahradních udíren stále roste

Zahradní udírna se stává neodmyslitelnou součástí mnoha domácností. Jak si vybrat tu správnou, abyste se mohli těšit na lákavé pochoutky?

Proč si pořídit udírnu na zahradu

Uzení je způsob tepelné úpravy, při němž se potravina zanechává po určitou dobu v kouři. Používat se může pro maso, ale také sýry.

Primárně sloužila tato úprava především k tomu, aby se potraviny déle uchovaly poživatelné a byly chráněny před napadením škůdci. Dnes se jedná o jednu z nejoblíbenějších metod masa, která mu dodává specifickou výraznou chuť.

Jedná se o proces časově náročnější, proto lze uzení považovat za postup, který je vhodný pro gurmány, kteří jsou ochotni věnovat přípravě určitou péči. Usnadnit si však celý proces můžete s bohatým výběrem moderních udíren.

Na trhu existuje velké množství zahradních udíren od řady výrobců. Ty malé jsou vhodné pro přípravu sýrů či ryb, klasické skříňové zvládnou i maso ve větším množství.

Jak vybrat tu pravou udírnu

Zájemce o domácí udírnu by se měl především rozhodnout, zda si zvolí udírnu „tradiční“. Tyto udírny coby jediný zdroj energie používají dřevo. Více se tak blíží původnímu konceptu uzení, který se využíval v dřívějších dobách.

Moderní doba si však vyžádala inovaci i v tomto směru a na trh se tak podívaly udírny elektrické. Ty využívají elektrické topné spirály, jež vydávají teplo. O kouř se u nich stará speciální generátor. Externí generátor kouře je u těchto výrobků připojený k udicí skříni. Výhodou je především snazší manipulace.

Zahradní udírnu je vhodné vybírat i podle technologie uzení. Rozlišujeme tzv. uzení studeným kouřem, tedy do teploty 25 °C, dále teplým kouřem s maximální teplotou 60 °C, případně kouřem horkým, což obnáší teplotu až 95 °C.

Z čeho se skládají zahraní udírny

Současné udírny mohou být v první řadě kovové. Ty se vyrábějí z oceli, nerezové oceli, nebo pozinkovaného plechu. Ocelové udírny charakterizuje vyšší hmotnost. Nerezové se naproti tomu vyznačují delší životností. Pozinkovaný plech lze naproti tomu považovat za vůbec nejlevnější volbu.

Jinou alternativu představují dřevěné udírny. Dřevo musí být vysušené a čisté. Používá se například dřevo smrkové. Topeniště k dřevěné udírně by pak mělo být vyrobeno z kvalitního kovu.

 

Další možnou volbu reprezentuje udírna zděná. Ta má především jednu zásadní vlastnost: Nedá se nikam přenést. Proto je zvláště pečlivě nutné naplánovat místo, kam ji postavíme.

Nemusí být také z cihel vyrobena celá, zděný může být pouze základ udírny s topeništěm a část pro uzení potravin lze vyrobit ze dřeva.

Každou udírnu lze rozdělit na čtyři základní části, a to na ohniště (topeniště), kouřovod, udicí skříň a komín. Ohniště obsahuje rošt a popelník sloužící ke sběru popela. Od ohniště ke skříni pak vede kouřovod, jeho délka se pohybuje v rozmezí 2 až 4 m. Velikost skříně je pak nutné naddimenzovat podle zamýšleného množství potravin.

gdpr